Jak si stahovat filmy, hudbu a nekrást
[2. 2. 2011] Už nějaký čas se moc nedíváme na televizi. Televize má mnoho nevýhod. Musíte pasivně čekat, co vám pustí a kdy vám to pustí, otravují vám zážitek reklamou, o kterou nikdo nestojí, a navíc vám při ní zesilují zvuk. V první fázi jsme zvuk tlumili a odcházeli od televize vykonat drobné domácí nebo tělesné úkony. Nakonec jsme klasickou televizi přestali mít rádi a začali filmy a seriály stahovat přes internet.
I když je v naší zemi stahování hudby a filmů pro svou potřebu legální, stejně mě občas přepadne nepříjemná výčitka, protože si stahuji věci, které mě zaujaly, baví mě, takže bych rád zaplatil. Jenže není komu!
Pro a proti svobodnému stahování pro svou potřebu bylo napsáno mnohé. Souhlasím s většinou argumentů obou stran. Na jedné straně studia, která to se svým leskem, mamonem a politickou lobby přehánějí, na straně druhé davy převážně mladých lidí, pro které je současný obchodní model zkrátka zastaralý. Zabavování přehrávačů a počítačů na hranicích, odpojování od internetu, investice do ochranných technologií, které stejně budou prolomeny, to vede pouze k zákopové válce.
Takže drazí vydavatelé. Já budu rád platit. Ano, něco za něco. Možnost dílo pro svou potřebu stáhnout, zkopírovat a nezištně darovat by mělo být zachováno. Ne že bych s tím bez výhrad souhlasil, ale ocitli jsme se ve světě, kde většina dětí prostě umí bez mrknutí oka nainstalovat P2P klienta, nebo zprovoznit vlastní malou síť a vás (nás) k tomu nepotřebují. Ony už svět změnily. Chcete je snad hromadně pozavírat? Šmírovat je? Odpojit je? Bojovat s nimi je mrháním času.
A přitom nový model by měl vycházet mladým vstříc. Milují svobodu a revoltu? Dobrá, nechť si kopírují a stahují, co chtějí. Co jim ale nabídnout výměnou za pravidelné nákupy? Provedl jsem malou sondáž a s uspokojením jsem zjistil, že ještě nejsem dost starý na to, aby se mi jejich představa nelíbila.
V daném portále bych si zřídil účet a zároveň si platil každý měsíc maximálně 200 korun za pronajaté místo, kde bych měl trvale uložená koupená díla (vláčení se s externí pamětí, riskovat ztrátu všeho je prý opruz. Souhlasím). Ono pronajmutí místa by v sobě rovnou zahrnulo slevu při návštěvě kina. A podobně můžete čarovat do alelujá. Proč bych měl ztrácet čas hledáním torrentů, stahováním, ukládáním, když si mohu koupit nový díl svého oblíbeného seriálu, který běží v Americe hned po jeho odvysílání? Proč bych ho stahoval načerno, když jeden díl bude stát řekněme dvacku (24 kaček i s připravenými titulky) a po dvaceti koupených dostanu plakát? A jako věrnému fanouškovi mi do onoho pronajatého místa na portále budou chodit rozhovory s protagonisty? Víte, kolik času ušetřím? A ještě mě bude hřát pocit, že podporuji "své" umělce. A pokud si kamarádi koupí předplatné celého seriálu na mé doporučení, tak dostanu slevu na další řadu, atd. S hudbou by to mohlo být podobné. Sleva na koncert při zakoupení určitého počtu skladeb, plakáty, trička, rozhovory, slevy do tanečních klubů, atd. A teď to všechno zabalte a propojte se sociální sítí. Běžné reklamy nás už otravují, ale když kamarád řekne: "Hele, tohle stojí za to", tak se co nejdříve připojím a začnu shánět.
Starý svět distribuce už zanikl, a že to pánové a dámy nechápou je smutné. Například odstraňování torrentů z googlu je zbytečné. Cožpak manažeři nemají děti? Díky sociálním sítím stačí, aby něco zajímavého našel jeden a za chvíli to vědí všichni. Přes google bylo hledání obtížné. Falešné odkazy, nefunkční odkazy, mraky zahozeného času. A přitom stačí zavolat svému mladšímu sourozenci, který předá informaci do své sociální sítě, a za chvíli mám odkazy, na co si vzpomenu. Oni vědí. Oni už jsou síť! Odpor je marný. Represe je marná. Zadul nový vítr a vydavatelství mají jedinečnou příležitost napnout plachty k novému horizontu. Jakákoli jiná cesta je jen prodlužováním agónie.
A přesto pochybuji v brzkou změnu. Vydavatelství zaměstnávají masu právníků, specialistů na digitální ochranu proti kopírování. Televize se stále snaží být důležitým médiem. To jsou průmysly samy o sobě. A nikdo nechce jen tak ztratit práci a přiznat si, že je tady jaksi navíc, že jeho doba minula.
Takže držím palce vydavatelstvím, aby rozumně čelila realitě, a našim mladým držím palce v jejich vzdoru a volání po nové dohodě.
